Zálohování (nejen) fotografií a obecné zásady

Velice často, když si povídám s kamarády a kolegy doslova žasnu, jak neopatrně zacházejí se svými fotografiemi (daty). Jelikož spousta lidí si stále myslí, že to mají na disku a tím pádem „je to v pohodě“ a dokola opakují stejné chyby, tak zkusim sepsat pár tipů a doporučení, která jsem si ověřil praxí.

Kartou to začíná

Compact flash SanDisk Extreme III

Spousta lidí podceňuje i samotnou kartu ve fotoaparátu. Dneska si fotoaparát můžete koupit klidně v Tescu, to je fajn. Ale „proškolená“ obsluha Vám k němu prodá jakoukoliv kartu s radou: čím více GB, tím lépe a aby to tak finančně nebolelo, má připravenou kartu nějaké „značky“, co ji zrovna vozí tento měsíc.

Karta, krom svého parametru rychlosti, také je zodpovědná za to, že svá data neztratí ani pokud budete fotit v zimě nebo v parném vedru. Osobně fotím jen na ověřené značky (osobně mám rád Kingston a SunDisk) a nikdy nekupuji extrémní kapacity (32GB). Vždy kupte větší počet karet (realně stačí dvě) a své fotky rozdělte mezi ně. Ideální by bylo vše fotit na dvě karty (alespoň důležité fotky), ale při troše reálném nadhledu, bohatě postačí je přehazovat každých pár hodin. Při ztrátě nebo poruše karty máte tak jistotu, že nepřijdete o celý den či několik dní v souvislé řadě.

Samozřejmostí je karty skladovat pouze v příslušném obale na rozumném místě v rozumných teplotách. Přestože karty mají doporučené pracovní teploty, zatím jsem neměl nikdy problém při focení od -10C do 60C. Karta z foťáku vždy putuje přímo do mé

náprsní kapsy. Mimochodem, to samé dělám i s baterií, což v zimě zásadním způsobem prodlužuje její životnost, zmrzlá baterie dodá než zlomek kapacity.

Zálohování na cestách

Zálohování karet na cestách

Jakmile dorazíte z výletu, tak pokud je to jen trochu možné, je nutné karty stáhnout. Pokud fotky stáhnete do notebooku či databanky, doporučuji fotky stále ponechat na kartě, v opačném případě byste vsadili na jediné médium a zákon schválnosti už znáte. Pokud opravdu musíte karty vymazat, je nutné fotografie ještě vypálit (ideálně dvojmo) či jinak zajistit další kopii.

Pokud máte kliku na místo s dobrým připojením je dobré fotky odeslat na své FTP. Servery dobrého hostingu (banan.cz fakt ne!) jsou opravdu dobře zabezpečené hlavně proti ztrátě dat. Případně můžete zkusit služby Mesh či DropBox, ale u těchto služeb bývá zdlouhavý upload. Zcela ideální jsou internetové fotosklady, ale ty jsou placené.

Pokud na cestách nemáte žádnou IT techniku, je dobré vyhledat alespoň internetovou kavárnu. Zde se dají koupit jak média, tak fotky vypálit.

Někde jsem četl, že profesionálové vše vypalují dvojmo, jedno CD/DVD si hodí mezi vezi a druhé posílají poštou domu. Jsou tak relativně dobře pojištěni proti krádeži a stále mají dvě média se shodným obsahem. Samozřejmě, mohou je okrást a ještě pošta zásilku ztratit

Dlouhodobé skladování fotek

To je asi největší problém. Fotografie nekompromisně přibývají a s nimi rostou nároky na kapacitu úložného prostoru.

Kvalitní CD/DVD

Větší balení DVD Verbatim

Jen pro jistotu si neodpustím poznámku o kvalitě CD/DVD. Dnes jsou prakticky všechny média značková a narozdíl od jiných oborů, zde opravdu naplatí značková = kvalitní a dražší = lepší! Jakýmsi etalonem na trhu se stala firma Verbatim a dlouhodobě vykazuje poměrně stabilní produkty, takže ji lze použít na níže uvedený text. Samozřejmě, jsou i kvalitnější značky, ale Verbatim dlouhodobě je použitelným řešením bez výrazných výkyvů záporným směrem. Z vlastní zkušenosti varuju před použitím čehokoliv s názvem Imation.

Zapomeňte na vypálení a „máte hotovo“! Osobně mám média, která již pět let jdou poměrně dobře přečíst. Ano, být na nich fotografie, jsem spokojen. Ale také mám média, ze kterých se ztratila data po půl roce! Nedávno jsem byl u známého, který se chlubil svými filmy natočenými na svých cestách, ale DVD z dálného východu už jsme si prostě nepustili. Ať točil hlavou jak chtěl, DVD to nepomohlo. Prostě DVD nelze věřit natolik, aby stačilo fotografie vypálit a oddechnout si.

Pokud chcete přesto na DVD fotografie dlouhodobě skladovat, můžete. Musíte zabezpečit suchý a tmavý prostor (skříň, stůl), média ukládat do krabiček (ideálně samostatně) a vyvarovat se v okolí jakýchkoliv chemikálií. Pokud je to možné (jde o finanční stránku) používejte namísto nejlevnějších DVD+/-R média DVD+/-RW a nebo nejlépe DVD-RAM. Přepisovatelná média jsou kvalitnější a v testech dlouhodobé stálosti jednoznačně drtí jednorázová. DVD-RAM jsou už úplně jiná liga, vydrží proti klasickým +/-R až o řády déle. Zvláštností je, že DVD-RAM fungují jako disk, lze na nic mazat, kopírovat, přesouvat, stejně jako na běžném disku, jen jsou velice pomalá a velmi citlivá na poškrábání.

Osobně ale doporučuji každých několik let (3-5let) vše stáhnout a opětovně vypálit. Vzhledem k nástupu BluRay, již další moje vypalování bude z DVD na BluRay, ale uvidíme, jaká bude cena a hlavně kvalita.

Pevné disky, interní a externí

Ať už zálohujete na jakýkoliv disk, počítejte s tím, že dnes se již disky většinou neopravují a i v prodejně vám dají disk nový, pokud se vám porouchá (je jim zcela jedno, zda odešly plotny nebo deska). Na tomto faktu postavilo své živobytí hodně firem a za neuvěřitelné poplatky lidem obnovují jejich ceněná data. Proto pokud jdete touto cestou, rozhodně nešetřete, možnosti obnovy jsou většinou nulové buď kvůli fyzickému zničení ploten nebo kvůli finanční stránce.

I přes skladování fotografií na dvou discích (nebo více), není tento způsob sám o sobě dostatečný a je nutné ho opět kombinovat s CD/DVD či jinou metodou!

Pevný disk

Interní disky

Můj nejoblíbenější způsob skladování. Je to jediný storage, který je levný, poskytne obrovský prostor a navíc je rychlý. Proti DVD někde ve skříni má opravdu zásadní výhody. No, samozřejmě nevýhody tomu odpovídají. Tou největší nevýhodou je, že je plný mechanických dílů (nepočítám nové a předražené SSD disky) a tudíž možnost poruchy je možná při každém použití a při dlouhodobém namáhání jistá. Za poslední rok mi odešly dva zcela nové disky „moderních“ principů. Pokud se vám snaží někdo prodat disky se zvýšenou zvýšenou spolehlivostí, jen se pousmějte. Disky opravdu s výrazným odskokem kvality mají odskok i cenový, ketrý je ochoten zaplatit málokdo. Bohužel, výrobci pod tlakem marketingu, honí počty GB a kvalita nekompromisně mizí a vůbec se nedají srovnávat se „starou ligou“.

Hodně lidí používá různé typy RAID zapojení. V principu to není špatný nápad. Dva disky v RAID a režimu mirror se tváří jako disk jediný a data zapisovaná na toto pole se automaticky zapíší na oba disky. V případě poruchy jednoho disku je velká pravděpodobnost, že druhý ještě nějakou dobu přežije a data se tedy podaří zachránit, koupit disk nový a sestavit nový RAID. Ano, takto to opravdu funguje, ale jen pokud nedojde k větší poruše! Co se stane, pokud odejde zdroj a odpálí disky oba? Stejně tak může dojít k poruše HW desky či RAIDové logiky a pole bude při startu OS také zničeno, stejně jako při problému funkčnosti Windows. Kvůli SW chybě Windows jsem před pár lety přišel o data na serveru, naštěstí byl disk rozdělen na několik částí a Windows „opravily“ jen jednu část. RAID pole řeší POUZE HW poruchu jednoho z disků, všechny ostatní problémy většinou postihnou oba disky, neboť z principu se oběma diskům děje vždy to samé.

Osobně proto žádná RAID pole nevytvářím a ani nedoporučuju (na serveru ano, tam je jiné řešení). Disky ponechávám každý svému osudu a data kopíruju ručně. Pokud dojde k SW chybě, mám zásadně lepší šanci, že chyba postihne jen jeden disk (jednu partition) a druhý běží dál. Pak stačí postižený disk naformátovat a data zase zkopírovat. Při HW chybě mám stejnou pravděpodobnost poruchy pouze jednoho disku jako zmíněné RAID pole.

Samozřejmostí je použití slušného zdroje v počítači a alespoň základní ochrany PC před přepětím a bordelem v napájecí síti. Dále je velice dobré před disky umístit ventilátor, který bude trvale disky ofukovat a udržovat jejich teplotu na rozumné výši. Teplota disku má zásadní vliv na trvanlivost disku. Pro dlouhodobé skladování se jeví mírně lepší disky se sníženými otáčkami (5200), ale myslím, že to je spíše menším zahříváním těchto disků, které lze u rychlejších disků snížit právě zmíněným ventilátorem. Žebrování disků nenahrazuje ani neřeší ofukování disků, pouze ho zefektivňuje.

Externí disky, notebook

Externí disk Seagate

Mnoho lidí hledá své řešení v externích discích. Je fakt, že pokud běží jen nezbytně nutnou dobu, teoreticky poskytují dlouhodobě stálý způsob zálohy a jejich rychlost díky Firewire či eSATA je velmi dobrá. Ovšem musí se opět jednat o disk s RAIDovým polem v mirror režimu. Výrazně stábilnější výsledky lze očekávat od disků uzavřených z výroby, které jsou dobře tepelně vyřešeny, v pevném balení a odstíněny od prachu.

Nicméně osobně toto řešení nemám rád a přijde mi méně spolehlivé než vypálené DVD, neboť nikdy nevíte co udělá disk při připojení, což je pro něj největší zátěž. Tímto „rázem“ trpí i interní disky. Nikdy nevíte, zda nemáte zrovna „horší“ kousek. Stejně tak je zde obrovské riziko v podobě špatného připojení k OS či poruše I/O logiky. Po připojení pak Windows zahájí automatické „opravy“ dat a nenávratně poškodí co se dá a je úplně jedno zda je disk sám, v RAIDu nebo je jich pět. Osobně jsem si obnovu disku vyzkoušel několikrát. Kdysi jsem jeden případ popsal v článku Obnova ztracených dat. Jelikož disky se často přenášejí a nejsou v hromadě plechu (skříni PC) jsou též výrazně náchylnější k možnosti smazání části dat vlivem magnetického pole.

Osobně přenosný disk používám jen pro vykopírování potřebných dat velkého objemu, když někam cestuju a počítám s tím, že o data na něm mohu kdykoliv přijít. Navzdory tomuto předpokladu, již 3 roky mi jeden 2,5″ disk takto slouží v óbyčejném plechovém pouzdru a ani přes hrubší zacházení s ním není nejmenší problém. Vyjímka potvrzující pravidlo

Datové karty, flash, ZIP, pásky apod.

Jednoznačně říkám NE! Tato média mají vážné zápory (kapacita, způsob přístupu) pro které je nedoporučuji a pro pravidelnou práci si je ani nedokážu představit, proto je zde nebude dále rozebírat.

Přírodní živly aneb co není doma se počítá

Všechno co jsme si doposud řekli je krásné a funguje, dokud nepřijde potopa, požár, zemětřesení apod. Záleží jen na jednotlivci jak se proti těmto scénářům chrání a do jaké míry je bere do úvahy. Pokud jsem výše zmiňoval, že DVD mají být vypálena dvojmo a že ani záloha na disku sama o sobě musí být doplněna o DVD, je to i z důvodu živlů. Ano, opravdu by druhá kopie fotografií měla být alespoň několik kilometrů daleko. Ideálně dále. Nemusí se rovnou jednat o trezor na skále v betonovém bunkru, ale stačí v pokoji u rodičů nebo prarodičů. Člověk nikdy neví.

Záchrana fotografií z karty, DVD či disku

Jak jsem zde několikrát zmínil, často dojde k SW poruše, alespoň o ní často od kolegů slyším. Data na kartě se ztratí, disk nelze přečíst nebo DVD se v mechanice chová velmi divně. Pokud se něco takového stane, není potřeba si hned rvát vlasy, ale zachovat klid a ono médium okamžitě přestat používat, ukončit jeho běh a fyzicky odpojit! Vzhledem k povaze dat obrázků se tato dají poměrně dobře zachránit, jen se na to musí jít správně. Rozhodně Windows aplikacemi a klikátky, ty by celou skázu jen zkomplikovaly! NIC NEDĚLEJTE a takový nosič předejte někomu zkušenému! Data sice lze slušně obnovit, ale musí být v slušném stavu.

Karty lze obnovit speciálními programy, stejně jako disky. Tyto programy znají povahu obrazových dat a specializují se. Sám jsem si takto již jednou obnovit data na kartě a několikrát na disku. Jen to chce klid a připravte se, že tyto programy někdy potřebují na svou práci celé hodiny. Na CD/DVD pak v první vlně většinou postačí kvalitní mechanika. A vždy jsou tu specializované firmy, ale to už je otázka peněz.

Kovářova kobyla chodí bosa protože není paranoidní

Přestože jsem výše popsal několik zásad a zkušeností o zálohování fotografií, sám je někdy nedodržuju. Prostě proto, že to buď nejde, nebo hlavně proto, že je nutné brát i reálnou stránku věci. Většinou jsem vycházel z katastrofických scénářů, jejichž pravděpodobnost je značně malá. Sám tedy používám metodu dvou nezávislých disků doplněnou o dobře uložená DVD. Rozhodně ale platí: zálohovat, zálohovat a zálohovat!

Podobné články:

• Čtečka karet MSI StarReader a její parametry
• Praxe a disk WD My Book World Edition II
• Upgrade na Android 2.2 Froyo na HTC Desire
• Jak jsem prodal první fotografii ve fotobance
• Logitech Cordless Rumblepad II a Tomb Raider Underworld